V roce 2011, šťastná ze svého těhotenství, jsem se v nemocnici na Vinohradech setkala se staniční sestrou Michaelou Chmelařovou. Míša se při práci, vlastně jen tak mimochodem zmínila, že chystá kufřík pro odložené miminko. Tahle informace mě obrovsky zasáhla. 

V mém stavu jsem nemohla pochopit, že může někdo nechat někoho tak bezbranného napospas osudu. Ve shonu po porodu, zvykání si na novou roli mámy a návalu štěstí jsem tuhle informaci tak trochu odsunula. O rok později, v roce 2012, kdy jsem čekala své další dítě, jsem opět zamířila na Vinohrady. Opětovné setkání s Míšou mi myšlenky na odložené děti vrátilo s mnohem větší silou. 

Začala jsem přemýšlet, jak dětem v jejich těžkém osudu pomoct, nebo jim alespoň pár životních momentů zpříjemnit. Bohužel v roce 2013 těžce onemocněl manžel a znova se myšlenky musely upřít jinam. Marek se uzdravil, naše rodina byla opět silná a šťastná a já jsem se, jako "poděkování vesmíru" s Markovou obrovskou podporou rozhodla v roce 2015 založit nadační fond LA VIDA LOCA. Protože někdy život opravdu bláznivý je a některá malá setkání jsou osudová.